Seminární práce

... pohodlné, ale má to smysl?

Máte na zítřek referát? na management, marketing, literatur? Žádný problém. Stačí zadat heslo do Googlu a on už vám něco najde. Stránek nabízejících referáty ke stažení je přece mnoho. Pak už jen zbývá předat text tiskárně a je to. Ať žije internet! Dovedete si vůbec představit, jak dělali referáty studenti před zavedením vševědoucího Internetu či dokonce vynálezem počítačů? Že nedovedete? Potom byste se ale měli zamyslet.

Otázka totiž zní: má takový referát, jen tak někde narychlo stažený, vůbec nějaký význam? Význam pro vás? Pro vás a spolužáky, kterým referát předesete? Referáty přece nejsou jen hloupé výmysly učitelů, jak donutit studenty, aby udělali kousek práce za ně (v to naši učitelé dávno nedoufají). Jde o to, abyste se vy něco naučili. Hledání v knihách, odborných časopisech i na internetu ( ovšem ne stahování již vytvořených, kompletních prací) vás přinejmenším naučí skutečně vyhledávat informace - a to je to, na co se v poslední době klade důraz především. nemluvě o tom, že se dozvíte spoustu nových a často netušencý hvěcí o zadaném tématu. Zní to jako kázání? Ale přitom to každý z nás ví. Jenže jsme přirozeně líní, a tak když se vyskytne jednodušší řešení, bez váhání sáhneme po něm. V ušetřeném čase si pak píšeme s kamarády po ICQ ...

Existují ovšem i učitelé, kteří zadávají referáty na dosud nezpracovnaá témata, jež na webu nenajdete, ať hledáte, jak chcete. Nebo učitelé, kteří zadávají referát spojený s konkrétním zdrojem literatury. Nebo ti, co vyžadují o referátu skutečně referovat , mluvit, nikoliv pouze přečíst papír. Jenže takových je opravdu málo. pro ten většinový zbytek je mak internet prokletím. Na otázku: ,, A odkud jste čerpa(a)?" už jen málokdy mohou čekat jinou odpověď než ,, Z internetu". Větčinou tak pouze odevzdaně dodají: ,, Příště uveďte alespoň konkrétní internetovou adresu".

Jiné je to se seminárními pracemi. Na ty si navíc část studentů čas již najde. Ono je to totiž hodně hloupé, když profesor dostane několik seminárek naprosto totožných. Ale stává se to. A často. Potom už záleží na toleranci daného vyučujícího, jak moc přimhouří oko a dělá, jako by si ničeho nevšiml.

Mnoho  z nás se již určitě setkalo se situací, kdy před tabulí přednášel svůj referát stažený z internetu a měl pomálu ponětí o čem vlastně mluví, zadrhává se v textu, protože právě narazil na větu s cizími výrazy se smyslem postrádajícím. Spolužáci ihned ví o co ,,go". Jenomže takový referát vám dá pravý opak toho, čeho vyučující chtěl dosáhnout.

( Podobný referát jsem našla právě také na internetu:-), moc se mi líbíl. Trochu jsem si ho poupravila podle sebe a dávám to přečíst i vám...a ikdyž už se nezměníme, můžeme se alespoň zamyslet.)